NetApp Advanced Drive Partitioning - část 1

Advanced Drive Partitioning (ADP), volně přeloženo jako pokročilé segmentování fyzických disků, je pravděpodobně jedním z nejvýznamnějších zlepšení v Clustered Data ONTAP, verze 8.3. Jak již naznačuje sám název, ADP dělí fyzické disky na několik segmentů – particií. Tato technologie je pokročilá v tom smyslu, že jeden fyzický disk je sdílen několika agregáty a navíc může být přístupný dvěma různým kontrolérům (NOD) v tomtéž čase. 

NetApp představil tři různé způsoby použití ADP:

  1. segmentace SSD disků pro účely vytvoření root particie pro Flash pole (AFF – All Flash FAS),
  2. segmentace HDD disků pro nejnižší řadu diskových polí FAS, 
  3. segmentace SSD disků pro Flash Pool (v pokračování tohoto článku – part 2).

Všechny tři způsoby mají společného něco, co by bylo příhodné si zapamatovat:

  • velikost particií je dána systémem a nelze ji měnit,
  • nelze konvertovat nesegmentovaný systém nedisruptivně (bez dopadu na data). V clustrové konfiguraci se čtyřmi nebo několika více kontroléry je však možné evakuovat data pomocí příkazu „vol move“ a implementovat ADP bez dopadu na dostupnost dat. Diskové pole s Data ONTAP 8.3 nemusí mít implementováno ADP, pokud chcete užívat jiné benefity Data ONTAP. 

V tomto článku se budeme zabývat prvními dvěma způsoby segmentace fyzických disků. Segmentaci SSD disků budeme věnovat samostatný článek.

Veľkosť root partície na jednom disku pre rôzne konfigurácie

Proč ADP? Protože dramaticky zvyšuje využitelný prostor pro nejnižší řadu diskových polí FAS, stejně jako pro vysoce výkonné systémy řady AFF (All Flash FAS), kde měl NetApp obrovské možnosti ke zlepšování. Oba tyto případy jsou si velmi podobné.

Jestliže jste někdy měli diskové pole z řady FAS2000 vybavené například 12 interními disky, řekněme 1 TB, Data ONTAP vyžadoval minimálně 2 disky (pokud se užil RAID4 místo RAID-DP) k vytvoření root particie. Mohli byste ignorovat požadavek na hot-spare disk, ale pak byste asi raději zvolili RAID-DP. V každém případě ztráta využitelného prostoru by byla 1,8 TB na jeden kontrolér diskového pole kvůli operačnímu systému, který reálně potřebuje asi 240 GB, a ne více.

V následující tabulce je srovnání některých konfigurací diskových polí nejnižší řady FAS s různými druhy disků s implementovaným ADP i bez něj.

Efektivita ADP

Jak je to možné? Vysvětlíme podrobněji dále, stručně můžeme říci, že ADP umožňuje, aby část disku byla jako „virtuální disk“ samostatně adresovaná logická jednotka, aby měla nakonfigurovanou svoji vlastní RAID skupinu a využívala se nezávisle na jiných blocích tohotéž fyzického disku. 

Default nastavenie ADP pre malé diskové polia

Co ale v případě, pokud máme více než jednu polici  s disky? Jak to funguje tehdy? Na tuto otázku jsou dvě odpovědi. Pro AFF (All Flash FAS) lze ADP rozprostřít až na 48 SSD disků, a tedy čím více disků se využívá, tím menší je prostor alokovaný pro root particii na každém fyzickém disku. (Root particie je v případě AFF asi 430GB pro každý kontrolér, to jen pro informaci.)

Root partícia pre AFF

Pro AFF (All Flash FAS) je minimální počet disků s root particií 4 na jeden kontrolér (8 pro HA konfiguraci) a maximum je 24 na jeden kontrolér (48 pro HA konfiguraci).

 

Co potom v případě, kdy půjde o nejnižší řadu diskových polí FAS bez SSD disků? Jak to v takovém případě funguje? Je to velice podobné, ale s tím rozdílem, že root particie je jen na interních discích umístěných v polici u kontrolérů. Není však důvodu, proč by interní disky nemohly být sestaveny do jednoho agregátu spolu s externími disky. Jsou to virtuální disky, ale Data ONTAP 8.3 je navržen tak, aby pokryl i tuto možnost. 

Root partícia na najnižšej rade diskových polí FAS

Co si ještě zapamatovat?

  • Všechny nové diskové systémy řady FAS2200 a FAS2500, stejně jako všechny diskové systémy AFF (All Flash FAS) dodávané s Data ONTAP 8.3, jsou předkonfigurovány s ADP přímo z výroby. 
  • ADP není podporováno diskovými systémy řady FAS8000 s root particií na HDD discích s Data ONTAP 8.3.

Pokračování článku zde: NetApp Advanced Drive Partitioning - part 2